Mezi vedoucími jsme dost dlouho přemýšleli, dohadovali se, a řešili jestli vůbec pojedeme a příp. teda kam. Nakonec to rozhodnutí padlo na poslední chvíli a jediný, co jsme věděli bylo, že nepojedem na vodu. Moc lidí, rozvolnění a humbuk a kravál. Náhradní lokalita byla vybrána v pondělí v noci odjezdového týdne. A protože se v úterý podařilo potvrdit, že tam můžem, konečně šel i přihlašovací email. Na pátek se sice zhoršila předpověď počasí, ale to byla drobnost, která nás nemohla odradit. Takže pátek nastal a s ním první komplikace - někteří hnidopiši by řekli klasika - Pizíz hlásí zpoždění. Ale hlásí ho i Romča. Pizíz se pokoušel nedaleko odlovit jako první novou keš a nakonec došel ke klubovně pěšky. To už ale bylo vše ohledně návratu domluveno a posádky odjížděly směr Borek. Nakonec, díky jiným trasám a zastávkám z různých důvodů se dojíždíme na příjezdu na louku a začínáme se zabydlovat. Pod jídelnu si taháme postele z umývárky, rozděláváme oheň a k večeři připravujeme výborné manětínské párky. Na nás i dětech je vidět, že jsme se dlouho neviděli a program toho večera byl hodně o kecání, i když kytárka se vytáhla. Noční déšť ještě ráno vypadal, že vydrží, ale brzy se to roztrhalo a udělalo se hezky. Takže už snídaně bez deště a tak jsme se na celé dopoledne vydali na Hrádek, nejen zavzpomínat, ale i si zahrát pár her. Při pohledu ze stráně nás napadá, že by bylo fajn, vyzkoušet si rybaření a voláme do mlejna, jakej že je to nápad. A po obědě přecházíme do stavení s číslem popisným jedna, zrovna když začíná pršet. Schováváme se uvnitř, a hrajeme hry pěkně u kamen teplíčku. Po nějaké době déšť povolil a v drobném mrholení zkoušíme tedy vyndat rybku z vody. To se ale v krátkém časovém úseku nikomu nedaří a když se počasí umravnilo úplně, vydali jsme se zpátky na základnu k přípravě večeře. Pak se nám ale rozpadlo velení úplně, když se panďata jako jeden muž vrhla na městečko Palermo a nám zůstal oheň a drbárna. No i takové věci se stávají. Nedělní ráno už nás vítalo sluníčkem a tak jsme dopoledne sportovali na louce a mezi balením se šli podívat i na staré tábořiště, kde stál původní tábor mezi lety 1984-2011. I když pamětníků nás bylo pár, Romča, Pizíz s holkama a p.Holík, vzpomínky se valily hlavou proudem. Zpátky do reality jak jinak než hrou a pak už oběd, bitva o jídelnu, která byla nelítostná. Malým povzdechem je, že bylo málo koulí, mohlo být krom nelítostná i epická. No snad příště. Skáčeme do aut a vyrážíme směr Kladno. Společná zastávka na čeprací stanici ve stylu - a jo, roušky, do prčic :) - a přijíždíme ke klubovně asi 7 minut před deštěm, kterému jsme u Kačice ujeli, ale byl nám v patách. Rychlé vyhlášení, rozloučení a za prvních kapek ( to nebyly kapky ale kápy. ( rozumněj velké kapky ) ) se rozprcháváme k domovům. Děkujeme za účast všem, stýskalo se nám po Vás a už se těšíme na příští výpravu.

Redakce
2020-05-28
počet zobrazení: 130