Byl páteční podvečer, kdy jsme se všichni sešli na parkovišti u klubovny v Kamenných Žehrovicích. Hezky jsme se všichni pozdravili, rozdělili se společně do aut a pomalu vyrazili za krásným srubem – na Borůvku. Bohužel nám počasí moc nepřálo a většinu času pršelo. Jakmile jsme dojeli na místo určení, pobrali jsme naše věci, nasadili si pláštěnky, abychom nepromokli a vyrazili nahoru do pořádného kopce. Ale měli jsme pořádné odhodlání a nahoru jsme došli během chvilky. Naši chlapce ještě vyrazili zpátky dolů, aby mohli donést i zbytek věcí a my ostatní jsme začali připravovat oheň pro naší večeři – párky. Jakmile jsme dojedli, děti se vydali do hajan a vedoucí je po chvilce následovali.

Sobotní ráno spíše začalo dopolednem, kdy jsme si dali pozdní snídani a přemýšleli nad tím, jak bude celý den vypadat. Možná jsme se i modlili, aby nám tolik nepršelo a mohli jsme hrát i nějakou hru. Děti byli už aktivní od rána, kdy nám zametali vodu z plácku, abychom se tam mohli pohybovat a ne plavat. Bohužel, naše přání nebylo vyslyšeno a byli jsme všichni nuceni být uvnitř v teplém a suchém srubu, kde jsme si i připravili výborné chilli con carne a mohli také jíst v teple a suchu. Čas jsme využili i tím, že jsme hráli kvízy a někdo využil ten čas a krásně se i vyspali. Ovšem, během toho nás překvapil zvuk bubnů. Ano, bubnů, protože nás navštívil sám Nigel Billingsley, který nám pověděl o tom, že nás potřebuje samo Jumanji. Nakonec jsme začali připravovat tortilly k večeři a mohli se pak zase zpátky zachumlat do vyhřátého srubu, kde jsme si zazpívali s kytarou, a nakonec se vydali zase do říše snů.

Nedělní den byl již mnohem lepší. Bylo po dešti, a dokonce na nás vysvitlo sluníčko. Ale to nebylo jediné, co nás překvapilo, protože nás přepadlo hejno holubů! Děti – naše holčičky – byly posednuté nějakým zvláštním holubím duchem a po celý den se rozhodly šikanovat své vědoucí tím, že pořád vrkali a holoubkovali. Proto jsme je zaměstnali tím, že jsme je poslali stavět hnízda a naši chlapci jim stavěli holubník. Jejich vrkání mělo tu výhodu v tom, že jsme je i nadále slyšeli i když byly mimo náš plac se srubem. Poté jsme si šli dát dobrý oběd, kdy jsme si udělali sekanou s bramborem a následně nás čekala další hra. Děti dostali šifru, kterou museli vyluštit a následně dojít na mí-sto určení, které jim tam bylo řečeno ze vzkazu. Bohužel, tam našli jen číselný kód, kterým se dostali na další místo a tam je zase čekal kód a nakonec je čekala poslední šifra. Přijít na to, co se skrývá na záhadném obrázku, kde se nacházel jejich cíl. Bohužel, moc se jim to nedařilo a proto, aby si trochu myšlenkou orazili, vydali jsme se na vyhlídku, kde jsme se pokochali krásným západem Slunce. Bohužel to bylo tak rychlé, že o to někteří přišli, když jsi lovit kešku, takže se mohou podívat alespoň pomocí fotek. Po cestě dolů jsme si připravili večeři, dali si pár písniček s kytarou a postupně chodili spát.

V pondělí přišel náš den odjezdu. Ještě jsme zahráli Maják, kdy se museli z určitého bodu A dostat nenápadně a nesměli být viděni, do bodu B, neboli k majáku. Jakmile je zahlédl, museli se vrátit zpátky, odkud začali. Nejhorší bylo, když byli na dotek u majáku a museli se vrátit. a na etapy se vydali balit a vařit i oběd - vepřovku s rýží. Poctivě jsme po sobě uklidili srub a okolí plácku od odřezků a složili i dřevo. Děti poté ještě hledaly z obrázku věc, která jim scházela. Nakonec byla nalezena, tak jsme udělali společnou fotku s nalezeným krokodýlím kusem a navštívil nás i samotný pan Tumaj. Vyhlásili jsme výpravu, rozloučili se nejen spolu, ale i se srubem a za doprovodu bubnů jsme se vydali dolů k autům. Tam jsme se naložili a vydali se zpátky na parkoviště v Kamenných Žehrovicích, kde si nás přebrali rodiče a odvezli do pohodlí domova.

Redakce
2020-10-16
počet zobrazení: 78