Jednoho dne se Pizíz vedoucí turistického oddílu Pandy se rozhodl že pro svá milá
panďátka udělá 10 kilometrovou výpravu. Do té doby než všem poslal odkaz do
aplikace přes, kterou se výprava děla nikdo z dětí nevěděl odkud se půjde. Věděl
jenom to že se to nebude žádné kolečko, že to bude trase odněkud někam. Když
poslal 13.11. 2020 ve 23:58 odkaz, tak všichni začali hned stahovat, aby alespoň
věděli odkud výprava povede. My jsme se začali hned domlouvat s Julianou a
kuřetem. Nakonec jsme se domluvili na 11:00 v neděli. Kuře na konec přivedlo s
sebou ještě její mámu a ségru a Sáru, Juliana taky přivedla svojí mámu a bratra.
Když nastala neděle 10:30, tak už jsme vyjeli. V Doksech moje sestra zjistila, že
nemá mobil, tak jsme se museli vrátit domů, aby si moje sestra vzala mobil. Přijeli
jsme s 10 minutovým zpožděním asi pět minut po nás dorazila i Juliana. Nás tam
odvezl táta a pak pro nás měl přijet od kuřete jsme se dozvěděli, že je dovez strejda a
pak že pro ně přijede táta až budou v cíli. Juliany máma tam přijala jenom s dětmi,
tak tam musela auto nechat s tím, že je nějak dovezeme k autu z cíle. Když jsme
všichni konečně dorazili, tak jsme začali hledat první krabičku za chvíli jsme ji našli.
Byly tam tři uzle: loďák, zkracovačka, lyščí smyčka. Pak když jsme to už chtěli
uklidit, tak se nás nějací náhodný lidi zeptali jestli nehledáme taky nějakou
Hořovickou stezku nebo něco v tomhle smyslu. My jsme samořejmě řekli, že ne.
Tak jsme dál pokračovali směr rozcestník Jenčov - zřícenina - odbočka. Během téhle
cesty to kuřeti alespoň dvakrát vypadlo, tak se musela vracet. Když jsme došli na tu
odbočku, tak jsme zjistili, že máme pokračovat dál Jenčov – zřícenina. Když jsme
byli u toho , tak to Sáře a kuřeti vypadlo. Museli jsme hledat deset tašek já s
Julianou jsme to měli úplně v pořádku, ale Julča ta měla problémy s polohou,
ale na konec to nějak zvládla. Pak ukázalo, že si můžem jít prohlédnout zříceninu.
Když jsme si ji pořádně prohlédli, tak jsme měli jít zpátky na rozcestí a jít dál po
červené barvě směr Kouty tam jsme přešli jedno ze dvou stanovišť, které jsme za tu
výpravu přešli. Pak jsme si všimli stanoviště u závory. Nad těma příslovími jsme
dumali asi půl hodina a pak jsme šli dál po červené směr Muňava západní rozcestí.
Tam jsme museli ze čtyř obrázků uhádnout co je to za zvíře byla tam zobrazena
puma. Připojila se k naší červené zelená po tady těch dvou barvách jsme šli 574
metrů k Muňava východní rozcestí. Tam jsme přešli druhé stanoviště ze dvou. Dál
jsme měli jít doprava po zelené. Po cca 900 metrech bylo další stanoviště tam byl
netopýr, kterého jsme měli přeskládat tři sirky ,tak aby letěl na druhou stranu. Tam
nám řekla aplikace ať sejdeme ze zelené a jdeme po neznačené cestě směr
rozhledna. Šli jsme po cestě se tam byla zóna na kontrolu správnosti cesty. Šli jsme,
šli a šli až jsme došli na vysoký vrch. Tam bylo poslední stanoviště měli jsme najít
zvířata my jsme našli jenom normální pandu a pandu, která měla červenou barvu u
té červené pandy byl bonus surikata. Pak jsme si vystáli frontu na rozhlednu. Sešli
jsme kousek dolu k tomu ohništi v lese. Tam holky objevily houpačku ve svahu,
takže tam byly pořád. Já s rodiči jsme zatím rozdělali oheň a začali péct buřty. Když
jsme to konečně dopekli, tak ti co chtěli buřt, tak ho taky dostali a snědli. Když už
všichni dojedli, tak jsme uhlíky ulili a sbalili se na cestu. Vyrazili jsme od tamtud za
tmy. Seběhli jsme dolů a tam na nás čekal táta a na kuře a spol jejich táta. Naložili
jsme Julianu a spol do auta a vyjeli jsme směr začátek. Dojeli jsme tam asi po deseti
minutách, vyložili jsme Julianu a spol rozloučili jsme se s nima a frčeli
domů.