Jednoho dne se Pizíz vedoucí turistického oddílu Pandy se rozhodl že pro svá milá panďátka udělá 10 kilometrovou výpravu. Do té doby než všem poslal odkaz do aplikace přes, kterou se výprava děla nikdo z dětí nevěděl odkud se půjde. Věděl jenom to že se to nebude žádné kolečko, že to bude trase odněkud někam. Když poslal 13.11. 2020 ve 23:58 odkaz, tak všichni začali hned stahovat, aby alespoň věděli odkud výprava povede. My jsme se začali hned domlouvat s Julianou a kuřetem. Nakonec jsme se domluvili na 11:00 v neděli. Kuře na konec přivedlo s sebou ještě její mámu a ségru a Sáru, Juliana taky přivedla svojí mámu a bratra. Když nastala neděle 10:30, tak už jsme vyjeli. V Doksech moje sestra zjistila, že nemá mobil, tak jsme se museli vrátit domů, aby si moje sestra vzala mobil. Přijeli jsme s 10 minutovým zpožděním asi pět minut po nás dorazila i Juliana. Nás tam odvezl táta a pak pro nás měl přijet od kuřete jsme se dozvěděli, že je dovez strejda a pak že pro ně přijede táta až budou v cíli. Juliany máma tam přijala jenom s dětmi, tak tam musela auto nechat s tím, že je nějak dovezeme k autu z cíle. Když jsme všichni konečně dorazili, tak jsme začali hledat první krabičku za chvíli jsme ji našli. Byly tam tři uzle: loďák, zkracovačka, lyščí smyčka. Pak když jsme to už chtěli uklidit, tak se nás nějací náhodný lidi zeptali jestli nehledáme taky nějakou Hořovickou stezku nebo něco v tomhle smyslu. My jsme samořejmě řekli, že ne. Tak jsme dál pokračovali směr rozcestník Jenčov - zřícenina - odbočka. Během téhle cesty to kuřeti alespoň dvakrát vypadlo, tak se musela vracet. Když jsme došli na tu odbočku, tak jsme zjistili, že máme pokračovat dál Jenčov – zřícenina. Když jsme byli u toho , tak to Sáře a kuřeti vypadlo. Museli jsme hledat deset tašek já s Julianou jsme to měli úplně v pořádku, ale Julča ta měla problémy s polohou, ale na konec to nějak zvládla. Pak ukázalo, že si můžem jít prohlédnout zříceninu. Když jsme si ji pořádně prohlédli, tak jsme měli jít zpátky na rozcestí a jít dál po červené barvě směr Kouty tam jsme přešli jedno ze dvou stanovišť, které jsme za tu výpravu přešli. Pak jsme si všimli stanoviště u závory. Nad těma příslovími jsme dumali asi půl hodina a pak jsme šli dál po červené směr Muňava západní rozcestí. Tam jsme museli ze čtyř obrázků uhádnout co je to za zvíře byla tam zobrazena puma. Připojila se k naší červené zelená po tady těch dvou barvách jsme šli 574 metrů k Muňava východní rozcestí. Tam jsme přešli druhé stanoviště ze dvou. Dál jsme měli jít doprava po zelené. Po cca 900 metrech bylo další stanoviště tam byl netopýr, kterého jsme měli přeskládat tři sirky ,tak aby letěl na druhou stranu. Tam nám řekla aplikace ať sejdeme ze zelené a jdeme po neznačené cestě směr rozhledna. Šli jsme po cestě se tam byla zóna na kontrolu správnosti cesty. Šli jsme, šli a šli až jsme došli na vysoký vrch. Tam bylo poslední stanoviště měli jsme najít zvířata my jsme našli jenom normální pandu a pandu, která měla červenou barvu u té červené pandy byl bonus surikata. Pak jsme si vystáli frontu na rozhlednu. Sešli jsme kousek dolu k tomu ohništi v lese. Tam holky objevily houpačku ve svahu, takže tam byly pořád. Já s rodiči jsme zatím rozdělali oheň a začali péct buřty. Když

jsme to konečně dopekli, tak ti co chtěli buřt, tak ho taky dostali a snědli. Když už všichni dojedli, tak jsme uhlíky ulili a sbalili se na cestu. Vyrazili jsme od tamtud za tmy. Seběhli jsme dolů a tam na nás čekal táta a na kuře a spol jejich táta. Naložili jsme Julianu a spol do auta a vyjeli jsme směr začátek. Dojeli jsme tam asi po deseti minutách, vyložili jsme Julianu a spol rozloučili jsme se s nima a frčeli domů.

Redakce
2020-11-21
počet zobrazení: 20