Nový druh ovoce?
Nový druh ovoce?
Zpět na začátek
Bodování
Dovednosti
K Dovednostem
Hledat ve fotkách
Všechny články
Přihlásit se
PŘIHLÁŠKA zima 2020
PŘIHLÁŠKA léto 2020
Trackables
Jak jsme si užili lezení
Jak jsme si užili bazén
Jak jsme si užili jurtu
Jak jsme si užili Libušín
Jak jsme si užili Helfáč
Žádné akce

Oddíl sponzorují:
Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2010


Amazing Chomutov

Také díky uspíšené perfektně zpracované rekonstrukci bytu jsme se mohli jeden krásný slunečně mrazivý pátek sejít na Kladně v sestavě Pizíz,Lenka,Sofka,Mates a dvojčata abychom naskákali do vozu a vyrazili směr Chomutov. Tam jsme dorazili s mírným předstihem a tak aniž bychom tušili, že místo, kde jsme čekali na Romču s Kubou bude po celý víkend naším středobodem a že na něm budeme ať nepřeháním každý dvě hodiny celou sobotu mezi 8:00 a 15:00…Ale k tomu se dostaneme. Krátká procházka kolem Normy na hřiště, kde na holky okamžitě nastoupil chlapeček a vybíral si nevěstu. Marně, tatínek ho odvolal. Dorazil Kája a my se nastěhovali do bytu, NEŠLAPAT NA LINO V BOTECH, JE TŘIKRÁT VYTŘENO. A čekali jsme u jídla na zbytky týmu. Aničku a Ketku. Když se k nám přidali, opět jsme papali a hamali a výborný buřty na pivu konzumovali a řešili oddílové tajnosti. Postupně od nejslabšího odpadávali ( nebudu říkat pořadí, to by nebylo fér ) a Kája se navrátivši z koncertu skupiny, která když je v prérii, tak se sepie stejně jako sepie chtěl, aby se někdo vrátil s ním…ukecat Pizíze nedalo moc práce, zato Anička dělala cavyky. Takže zanedlouho jsme z bytu vycházeli a jali se hudebně vzdělávat. Bohužel ostružinatý bodyguard při vstupu si vzpomněl, že vlastně ještě dneska žádnýho magora v kraťasech neviděl a že teda máme zaplatit vstupné. Naštěstí pro nás byl jeho kolega soudný a zahlásil, že Pizízovi a Aničce stačí jeden lupen dohromady. Chomutov a Brutus forever. Před usnutím ještě kontrolní otázka – v kolik ráno vstáváme a startujeme ? V 8:00 – buďte připraveni…A my byli. Nastoupený ve dveřích napjatě očekávali první obálku – dostáváme ji a vyrážíme. Ve výtahu čteme a zjišťujeme, že máme v parku u městských lázní najít pomník válkám a zaznamenat letopočty. Ty pak u prodejny Lidl sdělit Tondovi a dozvíme se co dál….Tady musím vyprávění rozdělit, protože i my rozděleni byli a tedy nemohu přesně popisovat jednání a činy ostatních, jen mohu a také budu ze střípků slepovat a domýšlet, zúčastnění mohou doplnit :)

Pojmy: PaK,PK – Pizíz a Ketka nebo potom… RaK,RK – Romča a Kuba nebo chráněný živočich a SaM,SM – Sofka,Mates nebo sado maso :). OZ organizátoři závodu, Kája, Anča a řidič Lenka s posádkou nebo ovoce, zelenina...je potřeba vždy podle souvislostí domyslet.

PaK: Jako první opouštíme vchod ( Pizíz s Ketkou ) a zastavujeme pána na rohu. Pán malinko zadrhává, takže než nám vysvětli cestu, míjí nás Sofka s Matesem a za malinkou chvilku i Romča s Kubou. No nevadí. Aspoň víme kam jdem a vyrážíme přes ono nádraží do parku a po chvilce nacházíme pomník – bez letopočtů :( při bližším ohledávání Ketka zahledne správný pomník a za chvíli už odcházíme…přes rameno vidíme Romču s Kubou přibíhat k pomníku…a pádíme co nám síly stačí směr Lídl. Několikrát se ptáme a záhy vidíme za sebou RK. V tuto chvíli děláme chybu a obcházíme panelák ze špatné strany a RK nás předcházejí..K Lídlu je naštěstí daleko a páč máme v součtu delší nohy a Kuba musel čůrat, přicházíme k prodejně v těsném závěsu…Tonda ale nikde. Páč propadáme panice, že nás dohoní i třetí dvojice zkoušíme všechny prodavačky, ( protože při troše fantazie Tonda může být i holka Tonička ) a všechny lidi, co nakupují, přijíždějí a odjíždějí auty. Páč to nefunguje a ani v širším perimetru (přes ulici ) se nikdo nechytá – naopak se velmi diví co otravujem voláme zakázaným telefonem organizátory závodu.

RaK: Vycházíme poslední, ale hned u baráku předbíháme PK. Za rohem vidíme SM jak jdou do kopce a sami se ptáme, kam máme jít….PK nás předbíhají a mizí za rohem domu…když přibíháme k pomníku vidíme je odcházet z parku..nemáme zas tak ztrátu, ale za náma občas vidíme SM. Odcházíme od pomníku a vidíme přes sebou PK. Přidáváme se k paní s holčičkou, která nám vysvětluje cestu a my vidíme, jak PK jdou blbě :) hurá…a předbíháme je..náskok ale nemáme veliký a tak nás za chvilku těsně docházej. Navíc musim na záchod :(. U Lidla ale Tondu nemůžeme najít. Pak se domlouváme s PK na dalším postupu a P volá OZ. Po chvíli přichází SM a my před nimi děláme, že utíkáme dovnitř do prodejny a dáváme jim tip na člena ostrahy a jdem si koupit pití..

SaM: Nevíme kde jsme, kam máme jít, ale jdem. Občas zahlídnem před sebou RaK, kde jsou PaK nevíme. Když přicházíme k Lídlu ostatní běží dovnitř, stáhli jsme náskok a přišli těsně po nich..

OZ: 8:02 – do prčic my je pustili o půl hodiny dříve. Tonda nestihne být u Lídlu včas. Poplach, oblíknout holky, a mazat. Přijíždíme k Lídlu a P hned, že SM přišli 11 minut po nich, což dokazuje časem telefonátu, a vyžaduje, spolu s KRKem ( nová zkratka nebo část těla ), aby na odchodu SM měli 10 minut zpoždění.

Je 8:50 a článek už je v půlce sruhé stránky, takže se odprostíme od vypravování a úvah jednotlivých týmů a zkusíme to nějak spojit. Dostáváme na výběr softball nebo voleyball. Jednoznačně volíme softball a opět se ptáme – blbě, tentokrát pán moc obšírně vysvětluje, že vlastně máme jít furt rovně. Slušně vychovaní čekáme, až se vypovídá a smutně pozorujeme RaK, kteří mezitím mizí za rohem. Konečně nás pán propouští a my uháníme za RaKem. Nedá se nic dělat, jsme druzí..Kubovi po cca 70ti metrech vypadává plyšák z batohu a my řešíme etické dilema: Nezavolat na ně hned, ale za chvíli a ujmout se vedení, zatímco se budou vracet, nebo plyšáka vzít a předat ? Volíme druhou možnost a Kubovi plyšáka podáváme. Ukazuje se jako gentleman a pouští nás na dva kroky před sebe..do další soutěže. Vyplatilo se nám být slušní, buďte také..Takže jdeme v těsném závěsu a po chvíli vcházíme na softbalové hřiště a ve vratech máváme Lence v autě a nechápeme :), zato nás to baví. Úkol byl mooc jednoduchej, 4 odpaly a páč neumím moc číst, myslel jsem každej 4 odpaly a ne dohromady, takže jsem po pěti ranách se s Ketkou vystřídal, abych dostal hlášku, že jako seš hodnej, že můžu taky hrát a odpálila. Nechápal jsem, proč mi Kuba rve pálku z ruky, dokud mi Ketka neřekla, že fakt neumim číst, že už máme splněno. Dobrá, neptat se a mazat pryč. Před hřištěm se ptáme dvou paní, a než nám vysvětlili cestu na Experiment, tak RaK stáli vedle nás. A to nemluvím o situaci, kdy SaM nedodrželi deseti minutovou přestávku, za čekání PaK a RaK u Lídlu a objevili se v době našeho odchodu na hřišti také. No nic, vyřešíme to později , teď nás trápí že RaK poslouchá ty dvě pani taky a opět v těsném závěsu vycházíme. Máme najít Experiment s konkrétním číslem, které si ale nepamatuju. Netušíme vůbec o co jde, jen víme, že jich je víc a jsou na kopci před námi. Po pár desítkách metrů přicházíme na kloub tomu, proč nás RaK vždy předběhnou. Je to jednoduché. Ptají se lepších lidí – my máme koktu, vypravěče, nerozhodné paní a oni vždy jednoduché, rychlé odpovědi. A ihned jsme si to ověřili v praxi. Zastavují pána a ten říká jednu větu. Chceme si ale jeho výpověď ověřit a zastavujeme my. Pán se dal zadrhávajíc do výkladu. Romča se za jeho zády za břicho popadala, ťukala si střídavě na čelo a na hodinky a pak nám pána rozbila otázkou, jestli nezná dvě nejkratší cesty, že závodíme a nechceme jít stejnou cestou. Kuba si šel uvařit kafe. Tohle bude na dýl. Nicméně se rozcházíme, ale jen na krátko, obcházíme blok každý z jedné strany a začínáme zkratkou lesní cestou stoupat vzhůru. RaK cítí příležitost, berou roha bokem do stráně, cesta necesta. Nahoře jsme ale stejně a tak zas popobíháme, samozřejmě nenápadně a získáváme náskok v podobě několika desítek metrů. Přicházíme k Experimentům a hledáme ten jeden správný. Ptáme se pána na křižovatce na popisné číslo, dostáváme odpověď a díky tomu nás dohání RaK a jen za sebou slyším, jak Kuba uhodil na pána, ať prý mu řekne přesně to, co říkal nám. Ke správnému vchodu dicházíme zároveň, roztrháváme obálky a úkol je nám předem jasný. Ony paneláky měli mooc pater a schody zvenku. Takže jsme se rozebíhali k boku domu a tady musím poděkovat OZ, že nás zastavili. A ukázali do vchodu. V rámci naší soutěživosti, která doufám je z mého článku cítit, jsme byli s Kubou připraveni vypustit duši a dostat se po schodech nahoru. Tam by nás trefilo, páč by nás čekala cesta dolů a zas nahoru vnitřkem domu. Takže DĚKUJEME. Získávám pocit prohry, když mladý, sportovní postavy, sic kuřák, ale mlád a zamilován Kuba vbíhá těsně přede mnou na schody…Mají mimořádně blbou vejšku a jsou pořád dokola…Třikrát kolem baráku, než je výtah. Plni sil si řikáme, že jsme volové, proč běžíme v bundách a s batohem, ale zatím se tomu smějem. Věk a váha se ukazují a postupně Kuba mizí daleko přede mnou. Pravidelné klapání ale po chvíli končí a já si říkám sláva, je nahoře. Uf. Přežiju. Omyl. Byli jsme v pátém patře podle výtahu a Kuba vytahuje instrukce – na schodech jsme míjeli dveře a bylo napsáno za dveře na patrech nechoďte. Tak jsme usoudili, že za tyhle můžem a ťapali dál nahoru. Sedm pater a parta techniků spravujících výtah. Za dveře nemůžem: Chlapi, máte pro nás obálku ? Tady je na topení, zněla odpověď..Děkujeme a vydáváme se na dlouhou cestu dolůůůů. Později zjišťujeme, že Experiment je název pro experimentální dvoupatrové panelové byty. Proto tak vysoká patra, proto tolik schodů. Kubo vyběhli jsme deset pater, pak teprve jsme chcípli. A zbylé čtyři doťapali :) No nic, dole hezčí polovičky týmu rozlepují obálky a odcházíme. V tu chvíli přicházejí SaM. RaK se ptají na cestu a my posloucháme jen první větu a vyrážíme. Po stu metrech zjišťujeme, že už to tu známe, a opět přes naše známé nádraží míříme do města na nám. Snad Prvního Máje hledat Martinu.

Probíháme přes park u městských lázní a myslíme si, že jsme malinko RaKa setřásli. Vcházíme na náměstí a vidíme osamělou osobu na liduprázdném náměstí, jak sedí na lavičce a čte si. Po rychlé dohodě si sedáme každý z jedné strany a zaujímáme poholu nezúčastněného pozorovatele. Což se vyplácí, z knihy vykukuje obálka. Jen nás děsí smeták pod lavičkou. Takže po úspěšné misi pozorovací oslovujeme slečnu: Dobrý den Martino. A dostáváme odpověď, že prý Dobrý večer. Asi šifra, poznamenáváme si pro případ, že to bude důležité. Dozvídáme se z obálky, že musíme někoho z lidí na náměstí přesvědčit, aby s námi na koštěti obletěl dominantu náměstí. My samozřejmě měli na hlavách čarodějnické šátky. Náměstí bylo opravdu velmi prázdné a tak nezbylo než vytáhnout z auta pána a normálně ho posadit na koště, než se vzpamatuje. Přijíždí doprovodné vozidlo a OZ pořizují fotodokumentaci a videozáznam. Obálka po splnění úkolu nám říká, že máme jít do nějaké restaurace, kvůli negativní reklamě nebudu uvádět jméno, stejně si ho nepamatuju. Nicméně nás OZ instruuje, že máme jít na byt, že jsme ukrutně rychlí a soutěživý a že tedy bude přestávka :) Máme od domu zavolat, stopne se nám čas. Vyrážíme a přejeme RaKu dobrý lov a pak na kraji náměstí potkáváme SaM. Je to těsné, ale máme tak deset minut před druhými a dvacet před třetími. Natahujem krok a před barákem ještě zjišťujeme, jak se pak dostanem k restauraci, abychom se nezdržovali. Voláme si o stop času a jdeme se válet :) Jsme ale moc dlouho v bytě sami, až je nám smutno. RaK totiž už nechtěl, na rozdíl od nás jít po třetí přes nádraží a tak se rozhodli, že najdou novou cestu. Nenašli a navíc zabloudili až ven z města. A i na SaM jsme čekali zbytečně. Zapomněli, že mají jí t do bytu a vyrazili do oné restaurace. Když se RaK našel tak jsme se vydali i s OZ na oběd do oné restaurace. Byla zakouřená a tak nás obsluha poslala do salonku, odkud nás jiná obsluha zas vyhodila. Prima lokál. Ale bylo tam objednané jídlo. Lenka vyrazila s holkama na jiný oběd ( nakonec na žádný, bo holky v autě usnuly ) a my ostatní zasedli k malinovce a k hermelínu v bramboráku. Zmatená obsluha přinesla na stůl mimo jiné misku s čočkou, hrachem, rýží a kdoví čím ještě.

Netušili jsme co dělat, dokud nám nepřinesli i obálku. Holky třídili luštěniny, protože kluci předtím běželi ty schody, což byl taky zátaras. Po oběděse rozběhla zuřivá debata o časových penalizacích a trestech, bohužel z ní nic nevíme, bo už jsme byli na cestě hledat další obálku u nějaké další restaurace. Na tři dotazy jsme se dostali na známá místa ( tentokrát bez nádraží ) a potkáváme dva kluky, kteří už nám radili ráno, tak jsme jim vysvětlovali co hrajem a oni nás doprovodili k restauraci, pomohli nám hledat obálku a protože jsme měli odjet na Červený Hrádek autobusem, tak nás odvedli na zastávku a řekli čím a kam máme jet. Ufky. Čekáme šest minut a sedáme na dvacet minut do autobusu.Naše jistota je, že za půl hodiny by to tým za námi neměl stihnout a tak s vědomím hodinového náskoku malinko polevujeme v dlouhé cestě na hrádek. Další zdržení přišlo, když jsme nemohli najít další kontrolu, Káju. Nakonec ho ale nacházíme a dostáváme opět na výběr. Ketka volí za nás za oba a blbouny jsme o vteřinu nesplnili. To jo, když mi zamotáte 10x dokola, tak prostě jsem rád že stojím a jdu na druhou stranu naprosto nekontrolovatelně. Takže jdeme skákat v pytlích – musíme najít Lenku a pofoukat jí bolístku. Při tréningu disciplíny skákání v pytli spadla a namlela si. My oproti tomu vytvořili světový rekord ve skoku v pytli štafeta mužů a žen na šířku parkoviště neuvěřitelným časem, který nebyl doposud překonán. Takže jsme mohli hrdě jít plnit další úkol. Zase ta Martina, někde číhá u jezera. Problém. Kde také jezero může být ? V podstatě kdekoliv. Naštěstí mám ve dvojici Ketku a ta ukazuje na jezero u kterého stojíme a na parkovišti skáčeme. Dobrá, jsem zas za vola, co se dá dělat. Martina je přesně na druhé straně a má pro nás největší pecku, příkladové pexeso. Hráli jste ho na Helfáči,stejné, originální, autentické. Rád bych řekl, že jsme Martinu hravě porazili, ale nebylal by to pravda. Dala nám zatopit a nic nám nedala zadarmo. Po lítém boji vítězíme a úprkem se přesouváme zpět k hradu, abychom nenapovídali soupeřům, kteří se už jistě blíží. A taky že jo. Hledáme hlavu ve skále a místo ní – RaK- jako kdyby nám nemohli přestat jít po stopách, točili se u Aničky na blbouny. Nacházíme hlavu a jako bonus Káju, který nám chce dát obálku. My se ale nejprve musíme postarat o to, aby nás neviděli RaK a pak teprve můžeme plnit úkol. Spousta dřevěných koleček a jen pod třemi jsou obálky. No nic, jsem na řadě a nedbám, že některé jsou vysoko ( na mně ) páč jde o všechno, tak nebezoečí nevnímám, adrenalin bičuje mé tělo k nevídaným výkonům. Obálku máme a už jen hledáme cíl. Chvilku nám to trvá, protože účinky vtipné kaše, co byla k snídani, vyprchali spolu s fyzickými silami někdy kolem oběda, ale nakonec cíl nacházíme a těsně před čtvtou se stáváme vítězi první etapy. A těšíme se na ráno, na další klání. Nedlouho po nás do cíle doráží na stříbrném místě RaK a bronzoví SaM. Vracíme se auty na byt a tam relaxujeme, kecáme, večeříme, popíjíme a připravujeme celoroční hru. ( Teď už víme, že námět je ze společného snu, který nám přišmoulili šmoulové ) a málem bych zapomněl, slavíme také 64 narozeniny Pizízáků. Tedy v součtu, ale na tom dortu to vypadalo děsivě, pokud by to měl být jen jeden. No v noci koukám, že někteří jedinci neunesli prohru a ze společné ložnice se přestěhovali do kuchyně, kde trucovali a plakali pod stolem až do rána. Nebo to bylo protože jsem chrápal, že i sousedi dvakrát přišli, ať se na štípání dříví a motorovou pilu ve tři v noci vyprdnem ? Nevím a asi se to nikdy nedozvím.

Probouzíme se unavení a bolaví, svalové úpony volají o pomoc, ale jsou přehlušeny stoupající hladinou adrenalinu z dalšího soutěžení. Vyrážíme v devět a Kuba se ukazuje jako těžký soupeř. Používá hlavu a rychlejší a menší výtah za rohem. Sakryš. Nevadí. Naše staré známé vlakové nádraží na nás čeká a my se na něj těšíme. Neviděli jsme ho bezmála 15 hodin a už se nám začlo stýskat. Tentokrát jsme si ho užili, obálku jsme měli hledat přímo na něm. Čistou náhodou nacházíme obálku první, resp. Ketka a vyrážíme. Máme okolo náměstí vyčistit nějaké informace. Otevírací doby restaurace mexické, bageterie, sex shopu a banky. Dnešek bych rád vyhlásil jako den podpory menšinám, dnes sehráli, alespoň pro náš tým, podstatnou roli a přispěli tak k našemu celkovému místu, které neprozradím, abych udržel napětí do poslední chvíle. Takže potkáváme Roma, který nás po očku pozoruje, zdáme se mu podezřelí. Chceme jeho duši uklidnit a oslovujeme ho. Respektive zavalujeme ho spoustou otázek. Díky němu si připravujem plán cesty jako dokonalé kolečko,které nás opět vyvede zpět k parku městsko-lázeňskému, kde u dětského hřiště čeká Lenka. Pro jistotu si v informačním centru bereme mapu a potvrzujeme si trasu. Na náměstí potkáváme ostatní a s vědomím, že už máme vše a oni přichází mizíme směr hřiště. To jsou dobré vyhlídky. Opět ženeme organizátory před sebou, ale oni nám to za chvíli krutě vrátí. Čekáme na Lenku a když nám dává obálku přichází SaM. Cítíme se podvedeni, protože máme jít k divadlu a my víme, kde je. Takže usnadňujeme SaM cestu. Malinko se rozčilujeme a snažíme se v parku ztratit. U divadla se potkáváme s Aničkou a dostáváme nereálný úkol. Hula-hop točit obruč 2 minuty. To mi šlo naposled, když mi bylo sedm. Takže to vypadá, že tu budem dlouho. V podstatě zároveň přichází SaM a Ketka má nápad. Anička posílá SaM za roh a my točíme obručí kolem ruky. Najednou plníme úkol, který viděli SaM, že nám absolutně nejde. A ihned se tedy dovtípí a také točí na ruce. Těsně před koncem točení, přichází RaK a tak jsme Aničce zkazili škodolibou radost z neschopnosti točit obruč kolem pasu. Hledáme Káju u střední školy T.G.M. Házíme kroužky na šrouby ( opět znáte z Helfáče ) a naprosto nám to nejde. 15 pokusů na 6 hrotů nedáváme ( i proto, že se nesoustředíme, bo nás pozoruje SaM ). Trest je strašný. Dojít k Aničce k divadlu pro život. 10 minut ostré chůze. Vyčerpaní a totálně nasr… se zastavujeme ve vietnamském obchůdku pro pití a sladkou tyčinku Flint, abychom nervy naše obalili cukrem. Daří se a když se blížíme k Aničce, nálada se nám lepší, SaM si jde taky pro život. Když se vracíme na plnění úkolu, potkáváme se i s RaK, kteří ťapou pro život…těžká hra. A nám se daří a dostáváme od Káji obálku a v ní drobné. Takže zas pojedem někam autobusem ? Pecka. Omyl. Za desetikorunu máme nakoupit co nejvíc věcí a donést je do maličké rodinné hospůdky na kopci nad autobusákem. Teď přijde óda na vietnamský bar. Vcházíme do baru a za barem již zmiňovaný mladík, naprosto znuděn v prázdném lokálu. Naštěstí češtinou docela vládne a tak jdu po něm. Pane, potřebujem u Vás utratit peníze za co nejvíc věcí, šlo by, že by jste nám prodal třeba párátko, 5 zrnek cukru a další blbiny ? Hrajeme hru a potřebujeme vyhrát…No moc nám nevěří, důvěru nebudíme, nasazujeme větší kalibr. Soutěžíme ve stylu světově známé AMAZING RACE, běží to už 16 sezon, a dokonce má svou vlastní asijskou ( zbystří ) odnož. Páry soutěží kolem světa o milion dolarů, my to máme jen pro radost a soutěžíme v různých městech republiky, my třeba jsme tým z Brna a z Kladna a zatím vedeme. Ukazujeme papíry, obálky a muže získáváme na naší stranu, prohledává hospůdku, co všechno by nám prodal a půjčuje mi kalkulačku, abych nacenil a spočítal paragon. Podepisuje ho, dává razítko, datum a nechává si napsat název soutěže, že prohlídne internet..

V dalších dvou menšinových krámcích nenacházíme pochopení a docházíme k Lídlu. Pokud maj masnu, bude to boj, nacenit z každýho salámu kolečko…snad nám to udělaj. Nemaj masnu a tak jdeme k hospůdce. Těsně před námi utíká SaM a my řešíme, zda nemáme ještě jít utratit pětikorunu, která nám ještě zbyla. Vychází Anička, abychom to řešili a do toho přibíhají i RaK. Počítáme věci a my zatím nenahlašujeme cíl. SaM 7 věcí, RaK 10 a tak odevzdáváme našich 16 i se zbylou pětikorunou. A jdeme dovnitř. Napnutí a plni očekávání, každopádně další soutěž bychom ani ve snu nečekali. Další pecka – pán v montérkách si nás bere na dvůr se slovy: „ No čekal sem víc chlapů, no uvidíme“ a my se začínáme bát. Venku začíná být jasno – budeme vrhat sekerou. Uf. Máme tři tréninkové pokusy a pak deset ostrých. Suvereně vyhrává Kuba, zasekne snad 8x , to my dali s Ketkou dohromady a SaM se nám z dálky dívali na záda, nepamatuju si přesný počet ( vidíte jak je na prd psát článek kdoví jak dlouho po akci ? ). To byla definitivně poslední soutěž a my se rozjeli na oběd do mexické restaurace, papání moc dobré a druhá půlka jela na byt uklízet spát. Po vyhlášení výsledků a předání cen jsme se rozjeli směr domovy. RaK jako jediní se důstojně rozloučili s Chomutovem, když odjížděli z našeho milovaného i nenáviděného, stokrát navštíveného nádraží Chomutov – město. My se skládáme do auta a k nám jen Ketka, kterou navíc u Slaného předáváme do auta k Aničce a pokračujeme po silnici č.7 do Cvrček, kde už se na nás těší :) Takže definitivně končí pro nás Amazing Race Chomutov a těšíme se na jaro, kdy nám Kuba slibuje další závod, tentokrát v jeho režii. Anička na Kladně rozváží ostatní závodníky a pak všichni, upadají do tomatu, po fyzicky namáhavém víkendu.

Chtěl bych nakonec poděkovat organizátorům za perfektní závod i soutěžním dvojicím za pumpování adrenalinu do žil a celkový váhový úbytek ve výši skoro 3 kg.

Málem bych Vám neprozradil, kdo teda vyhrál. Takže na bronzovém stupínku oba dva dny skončili SaM, druzí byli RaK a první místo obhájíli po sobotní výhře těsně ( o 2,5 minuty ) PaK. Gratulujeme všem, hlavně za to, že přežili :)


Piziz
2011-11-22
počet zobrazení: 1173
Fotky
Čarodějnice
Čarodějnice
Divní lidi
Divní lidi
Let na koštěti
Let na koštěti
Před motáním
Před motáním
Skákání v pytli
Skákání v pytli
Hledání koleček
Hledání koleček
Další hledač
Další hledač
I oslava byla..
I oslava byla..
Pochutiny
Pochutiny
Kroužky
Kroužky
Organizátor
Organizátor
A ještě jeden organizátor
A ještě jeden organizátor

[Promítnout fotky]
Související články
S tímto článkem zatím jiný článek nesouvisí
Související soubory
Komentáře k článku
23.11.2011 14:28 Piziz Teda já potil článek dlouhej jako blázen, a Vám to nestojí ani za krátkej komentář ?
23.11.2011 14:28 Piziz Teda já potil článek dlouhej jako blázen, a Vám to nestojí ani za krátkej komentář ?
13.11.2014 21:57 (neověřeno) Jako Pizízu hustý :-) Doufám, že po táboře po táboře taky neupadnu do tomatu :-DDD


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0